Není pivo jako pivo. Tohle má ale fakt něco navíc. Kulervoucí, tedy spíš srdcervoucí příběh. Příběh drsňáka Harryho. Chlápka, který projel celý svět, potkal Putina i Donalda a za covidu to otočil zpátky na Brno a tady se usádlil, co to říkám, usadil.
No ale pojďme pěkně popořadě. Říkal, že v Brně se dobré pivo nenajde a že je potřeba to vařit jinak. A že to umí a že budou Brňáci čučet. Popravdě jsme čučeli my na něj, ale protože máme takové výzvy fakt rádi, nechali jsme se do toho, jak se říká, namotat.
Na první schůzku nás pozval na poštu. „Cože?“, nechápavě jsme se doptávali… Smál se a říkal, že uvidíme, ať se ničeho nebojíme a přijdeme. OK, stojíme na Poštovské, prší nám za límce a na dveřích nápis „POŠTA ZRUŠENA!!!“. Tak a dost! Kdo si to z nás utahuje? Bereme telefon, voláme. Najednou přichází týpek v oblaku kouře a pouští nás dál. Sedne si do křesla a začne vyprávět. V místnosti je šero a sotva mu vidíme do tváře. Po chvilce pochopíme, že je to záměr. Zná totiž až příliš moc lidí a nechce se úplně ukazovat.
Z jeho stylu vyprávění do minuty víte, že máte co do činění s borcem, co má za ušima. Brňák každým coulem, který se nachomýtl k lecčemu a balancování na hraně zákona je pro něj stejně automatické, jako smrkat do rukávu… no nic, prostě fajn chlap. Jo a k tomu nám nalil z lahváče, hmmm.
Ty historky, co přišly, pak už tolik zábavné nebyly a dost často zmiňoval, že je to jen mezi námi. Mluvil dlouho a až když zmínil Vladimíra Vladimiroviče, museli jsme mu prudce skočit do řeči: „No a co vlastně chcete od nás?“.
„Jo, tak na to bych vlastně skoro zapomněl,“ řekl, a už nám otevírá zadní dveře a vede nás kamsi do tmy. To, co jsme viděli, pak bylo opravdu nepopsatelné. Velký otevřený prostor s potemnělou atmosférou a vůní vlhkého prachu. „Tady bude má hospoda. Dostal jsem to a tak to udělám tady. Žádný s…aní!“
„Prostor je to fascinující, ale je to prakticky ruina,“ opáčili jsme a čekali, co z něj ještě vyleze. „Jo je, ale do roka tu postavím fungl nový pivec a vy mi k němu vyladíte nějaké ty obrázky, ju?“.
Co na to říct? „Tak jo, proč ne…", no, bude to ještě hodně zajímavé.
Jestli bylo něco jasné, tak to, že zavedené principy tady fungovat nebudou. Pustili jsme se proto do práce trochu více punkově. Uvolněte nám ruce a sneseme vám modré z nebe. Dělat pivo bez limitů je zkrátka krása. Logo to přece jen potřebovat bude, ale jak to celé nazvat? Paluša je pro Brňáky, on je z Brna… Takže se to bude jmenovat po něm. Říká si Harry. Odkud tato přezdívka přišla, nám říct nechtěl, tak jsme po tom raději dál nepátrali.
Nevěděli jste, co třeba znamená „dročit bok“? Buďte rádi. Naučili jsme se od něj tolik pojmů, u jejichž vysvětlování by zaskočilo mnohým čtenářům. Nicméně, jeho řeč jsme museli dostat na etikety. Některá slova jsme ale pak radši přeškrtli. Každopádně tak vznikl koncept s tvrdým názorem.
Výstavně pyšné písmeno H se stalo hlavním a ikonickým symbolem nové vizuální identity. Etikety nesou otisky fragmentů příběhů, které byste kompletně vidět radši chtěli.
Po sérii etiket s oplzlými příběhy jsme pomáhali obrandovat oplzlé prostory nové hospody. Bývalá balíkovna pošty sváděla k tomu, aby se tam všichni brněnští balíci cítili tak nějak v pohodě. Zařízení hospody je tak surové, jako v nějaké fabrice v Šimicích. Atmosféru navíc posilují Harryho hlášky.
Na nekonečnou noční jízdu s Harrym jsme přizvali fotografa KIVU. Když to viděl, neudržel se a vytáhl z kapsy kompakt s černobílým filmem. Harry se bránil statečně. Každopádně vznikla série fotek, které využil Harry na sociálních sítích.
Ačkoliv tomu doba moc nepřála, Harry otevřel. Není pátku, kdyby se koc nevalily proudem do dveří. Úkol splněn, takže na zdraví.
Klient: Pivovar Harry a.s.
Koncept: B tým
Design: Radoslav Cichý
Obsah & Copywriting: Josef Káles
Spolupráce: Foto KIVA
Máte nový projekt?
Musíme si promluvit.
