Jednoho dne jsem se probudil a zjistil, že je ze mne designer a projekťačka

Musí umět grafik malovat? A co projekťák?

Jaké jsou tři věci, bez kterých nemůžete v práci fungovat?

Honza: Asi bez otevřenosti k tomu se posouvat dál nebo přijímat feedback. Protože to je přesně to, co člověka úplně od začátku kariéry posouvá. Pokud na začátku není tedy ta otevřenost, tak si myslím, že se nemůžeme moc rozvinout a být lepší.

Maruška: Asi to souvisí s nějakou názorovou flexibilitou...

Honza: Přesně tak, a i když stoprocentně nesouhlasíš s daným názorem, je důležitý umět ho přijmout a bavit se o něm. Tvůj design je jako tvoje miminko, těžko se od něj odprostíš. Takže je vážně potřeba na něj získat druhý pohled. 

Doubi: Já bych asi řekla, že projektový manažer musí být zodpovědný a musí taky umět tu zodpovědnost přijmout. A taky být empatický a mít smysl pro lidskou odlišnost. Každej člověk vyžaduje jiný jednání, takže je potřeba umět to vnímat a dívat se na to tímhle způsobem. No a pak ještě závislost na kafi.

Honza: Tak tu máme asi všichni! (smích)

Maruška: Empatie, kterou jsi zmínila, ve mně hluboce zarezonovala. Myslím si, že jako grafik se musíš umět do klienta vcítit, a až potom do návrhu vnést svoje já. Neprotlačovat svoje myšlenky, ale přemýšlet nad tím tak, jak by to viděl on.

Nikdo z vás nezmínil kreativitu. Bez té se obejdete?

Honza: Jo, ta se asi někdy hodí, třeba když něco tvoříme… (smích). Ale když je jí nadmíru, tak i ona může být na škodu. U některých typů zakázek člověk nemusí být zas tak moc kreativní, nějaká míra je ale určitě potřeba vždycky. 

Zaujal vás v poslední době nějaký rebranding? 

M: Mně celkem zaujal rebranding Klarny. Ne, že bych ji nějak sledovala, ale dostala jsem se k tomu díky svému spolužákovi. Ten se tomu smál, že prý není poznat žádná změna – tak jsme se na to spolu podívali. Celé jejich logo si vlastně zachovalo svou podstatu, ale přitom přešlo do větší delikátnosti, je modernější a současnější. Dá se na tom krásně ilustrovat to, že rebranding nemusí znamenat obrovskou změnu. Značka si může zachovat svou DNA, a přitom se vizuálně posunout na profesionální, současnou úroveň. 

Existuje v kreativní práci něco jako work-life balance?

Slogan B týmu je „Zvykneš si“. Na co jste si v B týmu museli zvyknout vy? 

H: No… doma nemám tolik kytek, v předchozí práci jich taky nebylo tolik. Tady jich je docela dost. Takže asi na to. Ale je to příjemná změna. 

M: Já si musela zvykat na to, že se všechno řeší dohromady s ostatními. Když má někdo nějaký kreativní problém, přijde dalších šest designerů a řeší to spolu. Vždycky máš za zády někoho, kdo ti pomůže vylepšit tvé řešení, nějakým způsobem ho posune a vždycky tak máš další pohled. Je to hodně kolektivní. V předchozí práci jsem spíš byla takový solitér. Obdržela jsem nějakou práci, načetla jsem si všechny materiály, prošla workshopem, ale pak už jsem to dělala sama. Tady je ten proces velmi otevřený a společný. 

D: Já budu asi trapná, ale nic nemám… Teda v létě tady v pantoflích zakopávám o koberec, takže na ten si zvykám. (smích) Ale tím, že je tohle moje první práce v tomto oboru, předtím jsem pracovala v hudebním průmyslu, tak nemám s čím srovnávat. 

Jakým předmětem, který máme tady ve studiu, byste chtěli být? 

H: Já bych chtěl být nějakou hezkou kytkou tady. A nebo nějakou hezkou designovou knížkou. 

M: Všichni by si k tobě chodili pro inspiraci? 

H: Jo jo, to by bylo fajn, být tam ready na to, když designer potřebuje čerpat inspiraci. 

D: Já bych možná chtěla být zrnkem kávy.  

H: Tak to rest in peace. Tady bys neměla moc velkou životnost! (smích) 

D: Ale zase bych byla hodně užitečná. Třeba kdyby mě pil Kuba… Byla bych velkou podporou zdejší kreativity. 

M: Já bych chtěla být žárovkou. Ozářit celou místnost, to je můj sen.